Villa Aurelie, Velké Losiny - Tipy na výlet v okolí Villy Aurelie

Historie

První zmínka o Velkých Losinách pochází z listiny vydané ve Šternberku v roce 1296, ve které je uveden název Ulrici villa (Oldřichova Ves), jehož německým ekvivalentem je německý název Groß Ullersdorf. Roku 1351 je připomínán v obci kostel a fara. Podle listiny z roku 1391 můžeme soudit, že patřily zeměpanskému majetku. V první polovině 15. století byla ves poplatná městu Šumperk, ve druhé polovině však již patřila Žerotínům, a to nejprve zřejmě jako zástava, od roku 1507 jako pevná součást majetku - losinské panství.

Panství Žerotínů

Za panství Žerotínů došlo k rozkvětu Velkých Losin, zvláště po roce 1562, kdy se z jejich poslušenství vykoupilo město Šumperk a místní tvrz se stala centrem panství. Období rozkvětu je spojeno zvláště s Janem mladším ze Žerotína – na místě bývalé tvrze dal vybudovat reprezentativní renesanční zámek (dostavěný roku 1589, rozšířil lázně stavbou další budovy (1592), dal postavit papírnu (první známý filigrán z roku 1596); vystavěn byl také nový renesanční luteránský kostel, při němž se nacházela i škola.

Náklady na výstavbu kladly velké nároky na poddané panství, což vedlo již v roce 1580 k prvnímu povstání. Poddaní si stěžovali u císaře Rudolfa II., svou při však prohráli. Po smrti Jana mladšího ze Žerotína bylo panství rozděleno na losinské a vízmberské (dnešní Loučná nad Desnou, Losiny zdědil starší syn Jan Jetřich. Spolu s bratrem Přemyslavem pokračovali ve stylu hospodaření svého otce, což vyvolalo v roce 1620 nové selské povstání, potlačené počátkem roku 1621.

Za třicetileté války stáli Žerotínové na protihabsburské straně, díky přímluvám příbuzných však nakonec o majetek nepřišli, přestože ke katolictví nepřestoupili. Na druhé straně jejich víra uchránila losinské panství před nájezdy švédských vojsk. Ke katolictví přestoupil až Přemkův syn, Přemek II. ze Žerotína (obě panství byla po smrti Jana Jetřicha roku 1652 opět spojena). Zvyšující se povinnosti vedly ke třetímu, poslednímu povstání poddaných, které bylo ukončeno popravou tří vůdců na nádvoří zámku v roce 1662.

Po smrti Přemka II. v roce 1678 povolala poručnice jeho synů, hraběnka Galle, do Losin inkvizitora Jindřicha Bobliga z Edelstadtu; tím začaly smutně proslulé čarodějnické procesy, které si na losinském panství vyžádaly 56 obětí. Zastaveny byly až Janem Jáchymem ze Žerotína poté, co v roce 1689 dosáhl plnoletosti.

Jan Ludvík, syn Jana Jáchyma, dal při losinském kostele postavit rodinnou hrobku a rozšířil zámeckou kapli (fresky J. K. Handkeho), kolem zámku nechal vybudovat velký francouzský park. Po jeho smrti v roce 1761 bylo panství opět rozděleno, v roce 1802 jej Ludvík Antonín prodal Lichtenštejnům.

Od Žerotínů po současnost

V roce 1848 byly Velké Losiny včleněny do soudního okresu Vízmberk (dnešní Loučná nad Desnou) v šumperském hejtmanství. V 19. století vznikly v obci mimo papírny další průmyslové podniky - tkalcovna lnu, strojírna a pivovar. Staré lázně byly roku 1881 rozšířeny a byl u nich zřízen park., v roce 1913 bylo postaveno nové velké sanatorium. V roce 1923 byla otevřena německá měšťanská škola, v roce 1924 tzv. selská vysoká škola. Po druhé světové válce došlo v původně německé obci k výměně obyvatelstva. Dnes jsou Velké Losiny známým lázeňským letoviskem, obklopeným rozsáhlými ovocnými sady a velkoškolkami, s poslední papírnou v Evropě, produkující tradiční ruční papír.